Angličtina může bavit i věčného začátečníka
Martina s námi letos vyrazila na jazykový kurz už potřetí. Tentokrát si s rodinou užila dva srpnové týdny v malebném přímořském městečku St. Paul’s Bay na Maltě, kde navštěvovala školu BELS. Sama o sobě říká, že je věčný začátečník a české metody výuky jí nikdy moc nesedly.
Jaká byla její zkušenost na Maltě? Dokázala její lektorka prolomit bariéry a probudit v ní chuť nejen k učení, ale i k dalšímu zlepšování v angličtině? Přečtěte si její upřímné dojmy a nechte se inspirovat.
První den ve škole
Ubytování jsme si tentokrát zajistili sami v apartmánu s výhledem na moře nedaleko školy. Každé ráno jsem si užívala krátkou procházku podél pobřeží. Do školy se nastupovalo v pondělí ráno. Po vyřízení formalit na recepci a mrknutí na nástěnku, kde bylo vyvěšeno rozřazení do tříd, následovala informativní schůzka. Zde nám vysvětlili vše, co by nás o škole a jejím fungování mohlo zajímat. Dostali jsme i pár praktických doporučení k pobytu: kde si nakoupit, kam jet na výlety a jak cestovat veřejnou dopravou. Ocenila jsem, že ve škole bylo možné zakoupit i travel kartu na místní dopravu (junioři ji mají v ceně pobytu).
Někdy se hned na poprvé nezadaří…
Na základě vstupního testu, který jsem vyplnila online ještě z domova, mě zařadili do třídy se sympatickou a neuvěřitelně vtipnou lektorkou. Po prvních pár hodinách jsem ale zjistila, že probíraná gramatika je pro mě příliš náročná a ve třídě bych se jen trápila. Stačilo zajít na recepci a přestup do nižšího levelu nebyl žádný problém.
Nebát se a nevzdat to
Počet žáků ve třídě se měnil, nejvíc se nás sešlo šest. Byli jsme pestrá skupina z celého světa: Brazílie, Švýcarska, Itálie, Kolumbie, Turecka a Česka. Naše úroveň angličtiny byla přibližně stejná…velmi slabá. Když jsme zjistili, že jsme na tom všichni stejně, odpadla z nás nervozita a přestali jsme se stydět za chyby. Měli jsme vynikající, extrémně milou a empatickou lektorku Elaine. Dokázala nám vše srozumitelně vysvětlit, neustále nás s úsměvem podporovala. Nikdy jsem neměla pocit, že by ji naše dotazy obtěžovaly, nebo že by ji její práce nebavila. Byla trpělivá a radovala se z našich úspěchů. V konverzaci oceňovala, když jsme si porozuměli. Na chyby upozorňovala velmi citlivě, aby nikoho neodradila od dalších pokusů mluvit.
Jak se učí, když se to umí
Anglicky se pokouším naučit už léta, ale nevyhovuje mi klasický český školní systém výuky jazyků. Způsob, jakým se jazyk učí, je pro mě velmi důležitý. Na jazykových kurzech v zahraničí, které jsem zatím absolvovala, pro mě bylo nejpřínosnější to, že lektor vše vysvětloval anglicky, platil zákaz používat překladače a důraz byl kladen na to, abychom pochopili kontext. Když nepomohlo verbální vysvětlení, pomohly obrázky na tabuli, názorné ukázky, příklady…prostě dokud to „nedocvaklo“ všem. Takto vysvětlená věc už se z hlavy jen tak nevypaří. A když je přitom všem ještě prostor pro srandu, lektorka je celý den pozitivně naladěná a máte pocit, že se jí právě splnil životní sen, protože může učit zrovna vás…je to prostě paráda.
Není to jen zábava, ale i seriózní učení
Na škole BELS se klade důraz na propojení všech stránek jazyka – gramatiky, čtení, poslechu i konverzace. Jede se striktně podle učebnice, ale v hodinách je prostor i na zábavu a rozptýlení. Na konci každého týdne se píše test, který má pouze informativní charakter a slouží jako zpětná vazba pro studenta i lektora. Student si svůj test opravuje sám a pak hlásí (na rozdíl od české školy) počet správných, nikoliv špatných odpovědí.
Elaine, „učitelka národů“ 😊
Předchozí jazykové kurzy (na Kypru a na Maltě) hodnotím také velmi kladně a musím říct, že jsem vždy měla velmi dobrou a příjemnou lektorku. Letos se mi ale poštěstilo narazit na reinkarnaci Jana Ámose Komenského s trpělivostí matky Terezy. Díky Elaine, jsem se do školy těšila. Často jsme ve třídě zůstávali o chvilku déle, protože jsme si toho potřebovali ještě spoustu doříct. Vzhledem k poměrně nízké úrovni naší angličtiny je vlastně zvláštní, s jakou chutí jsme se nakonec do debat, bez ohledu na chyby a nedokonalosti, pouštěli. Domů jsem odjížděla opravdu smutná a rozladěná z toho, že nemůžu v učení s Elain pokračovat. Dvoutýdenní pobyt je příliš krátký na to, aby se člověk v jazyce někam zásadně posunul, ale zůstala mi chuť to s angličtinou nevzdat.
Byl prostor i na odpočinek u moře a poznávání Malty
S travel kartou a vydatnou pomocí Google Map, díky kterým jsme neměli problém najít spojení veřejnou dopravou prakticky kamkoliv, jsme ve volných chvílích procestovali kus Malty. Vypravili jsme se trajektem i na Gozo, objevovali památky i pláže. Dva týdny na Maltě pro mě byly přínosné po všech stránkách a budu na ně ještě dlouho vzpomínat.
